cz
A A A

 

PODPORA VZDĚLÁVÁNÍ STUDENTŮ S DYSLEXIÍ
 

Dyslexia je termín popisující potíže se čtením a psaním u osob, které nemají intelektuální postižení. Tento problém je zapříčiněn kognitivními a motorickými dovednostmi a jejich integrací, kterou má na svědomí špatně fungující nervový systém.
Navzdory tomu, že v mnoha zemích není dyslexie chápána jako postižení, je jen oprávněné    ji vidět jako problém, neboť lidé, kteří se s dyslexiíí potýkají, vyžadují speciální úpravu podmínek a podporu během vzdělávacího procesu. Dyslexie se nedá vyléčit.
 


Mezi hlavní symptomy dyslexie patří:

  • Pomalé a nepřesné čtení (dekódování): osoby s dyslexií čtou pomaleji, mají sklon k zaměňování písmen a slov, slova přeskakují nebo si při čtení pletou řádky, mají potíže s rozpoznáním přízvuku ve slovech a s přidělením správných významů jednotlivým slovům. Všechny tyto aspekty způsobují problémy při porozumění čtenému textu, jeho zpracování a zapamatování. Osoby s dyslexií mají problémy se čtením, zejména pak se čtením nahlas.
  • Nepřesné zaznamenávání (zakódování), t.j. problémy se správným psaním slov, osoby s dyslexií mají potíže se zapisováním informací, mají sklon si plést podobně vypadající písmena nebo písmena, která jsou si foneticky blízká, při psaní a čtení vynechávají nebo přidávají písmena, slova nebo koncovky slov, dělají velké množství chyb, i když se naučí mofologii a pravidla interpunkce.


Problémy:

Během procesu učení se osoby s dyslexií budou potýkat zejména s těmito obtížemi:

  • psaní poznámek rukou; Studenti s dyslexií mají velký problém poslouchat a zároveň si zapisovat, obzvláště pak, pokud jmají být poznámky přesné a učiněné v rychlosti.
  • porozumění mluvenému projevu; Mají problémy s porozuměním ucelených informací a instrukcí.
  • učení se cizímu jazyku
  • písemné testy a zkoušky
  • učení se nazpamět slovům, která jsou pro ně nová, složitá nebo obtížná k vyslovení
  • organizace a plán práce, plánování činností, stanovování si cílů a priorit
     

Výukové metody pro studenty s dyslexií

Výuka a zkoušení by měly být přizpůsobeny individuálním potřebám a požadavkům studenta. Při výuce studentů s dyslexií je zejména třeba:

  • poskytnout jim předem seznam nové slovní zásoby, aby studenti měli dostatek času se s novými slovy seznámit a naučit se je správně používat v kontextu.
  • poskytnout jim s větším časovým předstihem podklady pro přednášku/seminář. Sudent s dyslexií se tak bude moci soustředit na obsah výuky, neboť si nebude muset psát poznámky.
  • využívat audiovizuálních výukových materiálů, televizních dokumentů nebo videí týkajících se probírané látky.
  • při prezentaci používat vhodnou velikost písma (minimální velikost písma je 24). Omezit množství informací na jednotlivých stránkách prezentace pouze na několik klíčových bodů.
  • uspořádat prezentace a diskuze do malých skupin. Toto uspořádání umožňuje studentům vyzkoušet si novou slovní zásobu při diskuzi a výměně myšlenek.
  • být si vědom skutečnosti, že studenti s dyslexií potřebují více času k formulaci svých myšlenek.
  • hodnotit studentovu aktivní participaci individuálně a soustředit se výhradně na obsah sdělení.
  • neopravovat každou drobnou chybu ve slově.
  • povzbudit studenty k formulování otázek a odpovědí za pomocí jednoduchého jazyka. Pro větší názornost je vhodné podpořit výklad konkrétními příklady.
  • poskytnout pracovní listy i s klíčem, aby si studenti mohli chyby zkontrolovat.
  • zvážit použití různých barev (například barevných listů) pro různá témata.
  • poskytnout jasné definice nových symbolů, poskytnout symboly společně se slovními definicemi.
  • umožnit studentům používat software, který jim pomáhá při jejich učebním procesu, např. program pro editaci textu.
  • umožnit studentům používat ve třídě přenosný počítač. Osoby s dyslexií mají po delší době problémy se psaním. Zapisování si poznámek pro ně může být velmi stresující záležitostí.
  • povzbudit studenty k používání vlastních počítačů při zápisu a/nebo jim připravit seznamy s již stanovenými úkoly, což jim může pomoci při plánování činností a stanovení si priorit u jednotlivých úkolů.
     

Literatura:

  • Bogdanowicz M., Ryzyko dysleksji. Problem i diagnozowanie [A risk of dyslexia. Problem and metod of diagnose], Gdańsk 2003.
  • Nowak-Adamczyk D., Perdeus-Białek M., Szczocarz U. (red.), Wyrównywanie szans. Osoby niepełnosprawne na studiach przyrodniczych [Equal Opportunities. Students with Disability Majoring in Natural Sciences], Kraków 2011.
  • Vzdělávací materiál obsažený v manuále pro akademické pracovníky, který byl vytvořen během projektu DARE 2 (www.DareProject.eu).

Dále uvádíme příklady myšlenkových map pro studenty s dyslexií, které jim mohou pomoci při učení: